Pro ty z vás, co si pamatujete, že jsem v březnu sháněla konvalinky pro tátu, aby je mohl dát mámě k výročí... nejspíš poslednímu, co spolu budou slavit...
Tehdy se to díky koronaviru nepodařilo, v březnu se jiné roky dařilo sehnat rychlené z Holandska, ale letos bylo jejich výročí v tu nejblbější dobu. Sháněla jsem všude možně... mimo jiné jsem se ptala i jedné floristky - Divoké kvítí, kterou dlouhodobě sleduju a líbí se mi její práce. Taky neměla možnost konvalinky sehnat. Objednala jsem od ní nakonec alespoň jinou hezkou jarní kytku.
A takhle ženská se mi před týdnem ozvala, že jí kvetou konvalinky a že mi je ráda věnuje.
Včera mi je přivezla až před dům našich.
Radost byla na obou stranách dojemná
Tak jen - že dobrý člověk stále žije a zázraky se občas dějí, i když třeba se zpožděním