Taodvedle, já si pamatuju, jak jsem bývala zničená, když jsem měla malé děti, ráno rychle, rychle vypravit je a zavést do školky a školy, pak práce, z práce sprint do školky a družiny, nakoupit, nachystat svačiny, dělat úkoly, večeře, okoupat a uložit do postele. Pak jsem se zhroutila na pohovku a usínala u TV nebo u knížky. O víkendu jsem obvykle hlídala to dítě, které bylo aktuálně nemocné, se zdravým jel můj BM na výlet, mezitím jsem uklízela, prala, žehlila, vařila. Jo, jednou týdně večer jsem chodila na jogu a asi tak 2x ročně jsem se viděla s nějakou kamarádkou. Dovolená byl taky soustavný zápřah péče o děti. Když už odrostli, občas jsem se i zašla cournout o obchodech a představovala si, co bych si koupila, kdybych byla bohatá. Pak se nám podělalo manželství a než jsem se z toho vzpamatovala, tak jsem byla sama, děti odstěhované a vystudované, mají svůj život. S kamarádkami se vídám častěji, ale rozhodně ne každý týden ani každých 14 dní. A jsem stejně nebo ještě unavenější než v mládí s malými dětmi. O víkendu se trochu vzpamatuju, hlavně se vyspím a vzhůru do dalšího kola práce-jídlo-spaní-práce-jídlo-spaní. Připadám si jak křeček v kolečku. Už se nemůžu dočkat, až z toho vypadnu! Jen ještě pár let toho zdraví!