Jenže jak, co když tě nic hezkého nečeká. Jen práce, která je pakárna a nebaví tě, pak dlouhá cesta domů a pak už jen jídlo a spaní. Já se tedy většinou těším aspoň na tu knížku, ale někdy jsem tak unavená a otrávená z celého toho dlouhého nudného dne, že se netěším ani na to. S nikým z přátel ani příbuzných se nevidím třeba i měsíc. Jít se večer potácet kolem baráku mě neláká, jet někam do přírody MHD s rouškou na xichtě po 10 hodinách v práci a na cestě, to je noční můra. Těším se na víkend, až se vyspím, ale přes pracovní týden fakt nemám na co.