Yuki,

na prvním stupni jsem to měla od začátku "přehozené", šlo jen o to si to vybojovat u rodičů, což prostě vždycky nejde. Někteří chtějí známky, tlak, soutěž a testy, jinak mají pocit, že se děti nic nenaučí. Říkám proto hned na začátku, jak výuku vedu, někteří pak zažádají o přestup do jiné třídy nebo odejdou úplně, ale když už se výuka rozjede, tak zůstávají, neutíkají (a to u nás ve škole rozhodně není samozřejmostí).
Úplně zbavit se známek a domácích úkolů se mi nepovedlo, ale odsunout to na vedlejší kolej, to ano.
Na můj sen o experimentální věkově smíšené třídě zatím nebylo kdy, ale ještě jsem to úplně nevzdala.

Na druhém stupni narážím na to, že děti, které přicházejí z klasických tříd, už většinou změnu nechtějí a nepřijímají dobře. Ještě tak v té šestce, ale u sedmáků už narážím na odpor. A když je tam na to člověk sám, těžko neznámkovat. Takže jde spíš o to vymyslet systém, aby děti nezískaly pocit, že je to "zadarmo" a přitom nebyla známka to, co je žene něco dělat. Vsadila jsem v tomhle na zajímavost a jasný cíl. Takže je tam něco jako: tohle po vás budu chtít umět, protože bez toho byste měli problém ve vyšších ročnících u někoho jiného. Jinak je základ porozumět tomu, co děláme a hlavně přemýšlet, ptát se, nepapouškovat.

V hodnocení od září nemám úplně jasno, bude záležet taky na tom, kolik tříd a na kolik předmětů budu mít. Můžu zkusit v šestkách a když se chytnou, pokračovat i další roky, ale v sedmičkách, kdy je ani nebudu mít všechny, ale jen něktou, už budu muset "jednotit" a bude strašně záležet na tom, s kým v těch paralelkách budu.

Tohle je na tom prvním stupni přeci jen jednodušší.