Já jsem taky čím dál napruženější.
Zejména když slyším maminky spolužáků mých dětí, že zůstanou do prázdnin na chalupě a nechají si OČR. Protože je jim tam dobře. Nebo když se radují, jak s dětma v klidu všechno stíhají a užívají si pokusy a jiné projekty zadané školou. A diví se, z čeho jsme tak utahaný.
Prostě "nemám koule" zůstat doma taky, protože ambulanci personálně prostě nevykryjeme, takže by část pacientů možná taky zůstala bez chemoterapie.
Děti jsou už dost psychicky jetý, hasíme to jak se dá.
Takže se ve mě pere zodpovědnost k prácvi a zodpovědnost k rodině.