Ten slabikář používám proto, že se teď učí takové těžší spojení, jak číst au, ou, jak číst více souhlásek, třeba drá, vrá, chlá, nebo mlž, plž, srst apod. teď mají na tento týden ď, ť, ň, ono je to na nácvik docela užitečný.
Pak čteme text ve slabikáři, což je třeba básnička nebo nějaký příběh a jako správný vyjednavač dcera po mně chce, ať delší věty čtu já. Tak nejprve jsem vyhověla, teď jí motivuju, aby to zkoušela sama a jako docela se nechá, už si zvykla (v tom březnu a dubnu se fakt hodně bránila). Učitelka to dělá podobně.
Knížky jako příběhy číst nechce, připadá si na to velká, bohužel starší dcery jsou puberťačky, co jí rády setřou a ona tak zamítá věci pro děti...nejvíc cool je minecraft, nějaký ten cool youtuber a knížky pro první čtenáře jí vůbec neberou, nechce abych jí četla, vnucuju se marně už 2 roky. Do té doby měla ráda jen 2 knížky, je taková konzerva, chtěla je furt dokola a nic nového (když jsme zkusili, tak jí to nebavilo a chtěla se vrátit k těm starým).
teď jsme třeba byly v dinoparku, tak jsem po ní chtěla číst názvy (anglicky je umí skvěle), tak jako jo, ale nadšení žádný, vydržela asi u 10 modelů, pak už odmítala, že mám číst já.