Kdoto, tak náš se taky neučí zrovna radostně a sám od sebe, ale zrovna přemýšlím, jakou má tedy motivaci, když známky to nejsou...Když chodil klasicky do školy, tak to pro něj bylo něco, co se musí nějak přežít, odpoledne už ho bylo téměř nemožné donutit udělat do školy cokoli, kromě nejnutnějších úkolů...přemýšlím, v čem je to teď jiné...že tu práci udělá, i když za to nedostane jedničky (nebo pětky v případě, že to neudělá)...možná to, že mu učitel napíše, že je to dobrá práce, že je vidět, že se doma snaží a dělá to dobře...taky má určitě svůj podíl to, že u toho nesedí tak dlouho, jako když je ve škole a přesto toho zvládneme stejně, možná i víc...a může si to rozložit, jak mu to zrovna vyhovuje, dělat nejdřív to, na co má chuť a pak to, co ho baví míň...a nebo někdy naopak, aby to nudnější měl už z krku...že teď dělá dobrovolně doma angličtinu i ve dny, kdy se neučíme a to i když je to něco, co nikdo moc nekontroluje...zatímco dřív byl fakt problém ho nalákat k čemukoli navíc, než co bylo nutné a zadané ze školy... Jako jo, pořád to není dítě, které by se učilo nadšeně, nějakou větší iniciativu z mojí strany nijak moc nevítá - když mu hledám zajímavá videa a stránky na procvičování apod...ale ty dva měsíce doma celkově jeho přístup k učení dost změnily k lepšímu a jsem zvědavá, to to udělá, až se pak zase vrátí do školy...