Hospodaření malých zemědělců je na prd. Oni se tím neuživí a velkodružstva je převálcují. Ono by to chtělo něco jako družstva nebo statky, ale v rozumné míře. Asi tak, jak to udělali komunisti asi tak v 60.letech, kdy na jeden okres připadlo asi tak 10 družstev. To už byla rozumná velikost, kdy se vyplatilo koupit mechanizaci, která se zase malozemědělci nevyplatila. Já ještě pamatuju strojní a traktorové stanice, které měly opravovat zemědělskou techniku pro drobnější zemědělce, nebo jim ji případně půjčovat. Skončilo to tím, že v době, kdy bylo třeba sklízet, nebylo např. dostatek kombajnů. Velké se na malá pole nevešly, menších bylo málo a nestačily sklidit úrodu. Taky se s technikou přejíždělo po polovině republiky, žně obilovin začínaly na Slovensku na Žitném ostrově v polovině července a končily někde na Vysočině začátkem září, kolony kombajnů na silnici byly běžné.

Je proto otázkou jestli bylo opravdu tak účelné rozbít zemědělská družstva a veškerou zemědělskou půdu restituovat. Lidi, co z venkova odešli do města, se prakticky nevrátí. Dneska už pomalu není, kdo by v zemědělství pracoval. Zemědělství je dřina a potřebuje mechanizaci, okopávání brambor motyčkou je nesmyslná a málo produktivní dřina. A když se k tomu přičtou negativa bydlení na venkově (zanikly tam prodejny, nejsou tam lékaři, zkomírají tam školy,...), nevidím naši vlastní zemědělskou produkci a soběstačnost ve výroě potravin zrovna růžově.