Můj praděda vydal polnosti bez nějakých scén a protestů. Babička si na ten okamžik pamatovala. Vyprávěla mi přesně, jak to probíhalo, když přišli z národního výboru. Něco ve smyslu: "Vašku, jasně, dej to sem, já to podepíšu." a když odešel, tak pravil: "Nenechám si zničit život a rodinu, za to majetky nestojí!"
Ale soused se zastřelil než by majetek vydal. Zbyly po něm malý děti...To byly tragédie.
Praděda a prastrýc pak v družstvu celý život pracovali. Oni byli asi i vcelku spokojený, protože sami se nadřeli, na mechanizaci neměli peníze.