Jámám teď hezkou, prodyšnou, černou s kamínkama. Odvezu dceru na trénink, vylezu z auta na parkovišti, nikde nikdo s rouškou, tak jdu a mám ji na prostě, kdyby náhodou. Vlezu do budovy, všichni bez roušky. Na tréninku bez roušky. Jdu budovou zpátky, sem ta má někdo tendenci, když se blíží si ji jakoby přiblížit k puse. Jdu velkým parkem do kavárny s kamarádkou, všichni bu´d pod bradou nebo vůbec.Blížím se ke kavárně, nasazuju roušku
Najdu si stoleček, sundavám roušku. Pak jdu na záchod, nasazuju roušku, na těch 5 minut. Před stolečkem opět sundavám. Zaplatím, opustím stoleček, zase sundavám.
Prostě blbárna a pořád to žmoulám v ruce. Dcera taky, ta dokonce dostala vynadáno, když v ní přišla na trénink, tak ji vyděšeně schovala a nevěděla kam.