Blázinec. Vždycky ho něco hezkého napadne, načež si to všechny místní hygienické stanice upraví dle svého lokálního přesvědčení (můžete–nesmíte spojovat, můžete-nesmíte–musíte používat dezinfekci, můžete-nesmíte plyšáky, hračky z domova, knížky, rodiče můžou-nesmějí do šatny po jenom, po dvou, s rozestupy...). Školy se pak nějak zařídí podle nápadů pana ministra a hygieniků, načež rodiče se na školy naštvou ("dělají to naschvál, abychom si nechali děti doma"), načež pan ministr řekne, že to tak přece nemyslel, že se ty jeho hezké nápady mají brát s rozumem. Hygiena trvá na svém, že to, co řekl pan ministr původně, platí. Do školy přijde odborářský návrh, že si jako školy můžou víceméně dělat, co chtějí, ale mají to říct rodičům.