Asi tak.
Je to jako vysvětlovat (že se tak úporně k tomu vracím) učitelům na prvním stupni, co to je fotosyntéza. Nemůže to jít, když nechápou, co je dýchání. Ne že by to nešlo srozumitelně na poli řekněme šedesáti minut i s dotazy podat. To by šlo, jenže je to nezajímá. Na všechno vysvětlování řeknou max: "Hm, no to je tvůj názor." Pythagorova věta je zase názor Pythagora a to celé je demokracie.
To s těmi učebnicemi je folklor. Průměrného učitele vyvede z konceptu na kraj zešílení zjištění, že je chyba v učebnici. Radši cokoliv než to. Nevím proč. Pár let jsem zkoušela na jednom působišti iniciovat změnu učebnic na prvouku. Našla jsem jiné, kde bylo chyb podstatně méně, byly hezké, splňovaly všechny náležitosti, o kousíček levnější než ty, co jsme měli. NEŠLO. Protože 1) Používané učebnice byly od nakladatelství, které si rodiče přejí. I když nešlo specifikovat, kteří rodiče si to přejí. 2)Učitelé jsou na ně ZVYKLÍ (esenciální slovo české pedagogiky). 3)Nejsem vedoucí předmětové komise. A přes to fakt vlak nejede. Přitom učebnice na ČJ měl každý učitel jiné, co si kdo řekl, dostal, počty to samé, pracovních sešitů trilion.