Já občas nouzově vyhrabu nějaké knihy mého dětství, když narychlo potřebujeme četbu a nedostaneme se k ničemu jinému. To vysvětlování všech okolností dá časově víc zabrat než četba celé knihy. Ony jsou to nejen reálie, ale i to myšlení je už prostě někde zcela jinde a dítě nerozumí jednání osob. Ale svým způsobem je zajímavý si o tom povídat. Ač to vlastně není tak dlouho, tak svět našeho dětství je pro ně těžko uchopitelný (četli jsme třeba My a myš, Míšovo tajemství).