Nesrozumitelnýho nesmí bejt moc, ale děti jsou většinou dobrý v domejšlení významu, vždyť takhle se učej většinu slov, odvozujou význam z kontextu. Neučej se jen slova, který představujou to, co reálně viděj kolem sebe, nakonec učej se tak i abstraktní výrazivo.

Moje děti klasický pohádky milovaly, měly rády i novodobý, ale často spíš vybraný, Pohádky o mašinkách (ne Tomáš!), Malý Indiány a další. Co jim vadilo, byly pohádky, kde bylo moc filozofování, typu Medvídek Pú. Podle mýho pohádka pro děcka má hlavně popisovat děj, dialogy mít víc pro obohacení, ale nesměj převažovat, a úvahy - co se děje v čísi hlavě - nejvejš jako koření.

Moje děti se spoustu slov naučily, protože jsem jim večer zpívával, hlavně country a folk, prostě táborákovej repertoár. Ptaly se na neznámý slova, což dralo spíš mě. Jim naprosto nevadilo, že se v půlce sloky zeptaly, já zmlknul a po vysvětlení v půlce sloky zase navázal. A ty písničky byly náhodou dobrý, protože neznámý slova zasazovaly do situace = srozumitelnej kontext.