Monam, čtení s porozuměním je něco jako státní maturita. Všichni tak nějak chtějí, aby děti uměly číst (a aby všichni měli maturitu). Když se toho chopí ručky určitého typu lidí, stane se i ze čtení s porozuměním byrokratický akt vedoucí výsledně k ještě většímu ohlupování, než když děti četly jako popuškové a sem tam někdo se sám od sebe naučil číst pořádně. My teď máme slabikář na "čtení s porozuměním". Je to peklo. Zlatý ten starý sexistický, kde tatínek řídí a maminka šůruje.
Když jsem ještě pracovala na prvním stupni, resp. vůbec ve škole, měla jsem vyzkoušené, že aby děti začaly číst, musí se nejdřív nějakou dobu předčítat jim. Naštěstí je dobrých knížek pořád dost. Takže jsme předčítali. Děti to milovaly a časem chtěly číst také atd. A víš co? Rodiče si na to stěžovali. Že špatně pracuju, ulívám se. Ředitelka také byla toho názoru. Protože jsme nepsali čtenářský deník.