Syn teď psal bakalářku - komparaci církví v Čechách. V rámci toho jsme narazili na osud české pravoslavné církve za protektorátu. Pravoslavná církev vznikla po roce 1918, kdy probíhalo velké přestupové hnutí "Pryč od Říma". Vznikla nejprve jako křídlo Československé církve (husitské), pak se oddělila a stala se autonomní odbočkou srbské smaostatné (autokefální) pravoslavné církve. Za války v jejich chrámu sv. Cyrila a Metoděje byli ukryti a nakonec bojovali poslední boj parašutisté.

Důsledky byly pro církev tvrdé: bylo popraveno 265 kněží a významných pravoslavných činitelů, ostatní byli odvlečeni na otrocké práce do Německa, církev byla zakázána.

Obnovena byla až po osvobození, ale to už byla výrazně jiná církev, obnovená hl. navrátilci z Volyně a spojená zpět s církví na východním Slovensku, kde přetrvala a později se za komunistů sama stala nástrojem pronásledování řeckokatolíků (katolíků v poslušnosti Říma, ale východních obřadů).

Čtyři hrdinové z těch, kdo byli popravení za druhé heydrichiády, byli v pravoslavné církvi svatořečení:

Svatý biskup Gorazd II., vlastním jménem Matěj Pavlík a dále sv. Petřek jako tamní kaplan, sv. Čikl jako farář a sv. Sonnevend jako předseda rady starších.
sv.