Teď jsem si vzpoměla, že moje babička měla vlastně taky parádní pokoj. Největší pokoj v bytě, kam se chodilo jen při speciálních příležitostech. Byl plný broušeného skla, čínského porcelánu a starižitného vyřezávaného a krouceného nábytku. Říkalo se mu "vedle".

A pak měli kromě ložnice a kuchyňky ještě malý pokojík se sektorovým nábytkem a s televizí. Byl používaný jako obývák a navíc tam spával na rozkládacím gauči můj tatínek od dětství až do svatby. Odehrávaly se tam všechny rodinné návštěvy a jedla se "černá buchta" z plastového podnosu.