s těma megavelkejma barákama na vsi to tak i bejvá, jsou to často vsi duchů... Gastarbeiter si za x let nebo desetiletí vydělá prachy a postaví barák, velkej, hrozně neosobně velký cimry ("Jenže kdybys, Filipe, viděl, v čem já sem se narodil!" - míněno v něčem mrňavým, plným sourozenců), co nejvyšší, aby sousedi čuměli. Prachy má po dvaceti letech často na hrubou stavbu, maká, maká, děti vyrostou, nikdo do toho baráku nechce, děcka, vnuci = peněz je míň, v baráku se dodělá eletrika a podlahy, ale furt je nezařízenej kromě jednoho pokoje, kam se jezdí na povinnou dovolenou "domů". Smutný, kamarád dělá výzkum těhletěch novočtvrtí na Balkáně, na Kavkaze, v Libanonu, v Ghaně atd.

Ale máš pravdu, tělesnost je často vnímaná jako nečistá, koneckonců i v naší době a společnosti, vonění, vyholování, zdůrazňování, že "nejsme přece zvířata", nakonec i anorexie je svým způsobem vyjádřením odporu k tělesnosti. A ta anorexie je zvlášť zajímavá, vlastně je to taková smyčka do pravěkejch a starověkejch časů, kdy se věřilo, že nesmrtelnost (božství) je spojený s odříkáním se jídla, jídlo a vyměšování rovná se tělesnost, tělesnost rovná se smrtelnost a smrtelnost rovná se nedokonalost, v tom i ošklivost.