ToAr,
ty se bojíš, abys ho neztratila, ale kvůli tomuto strachu nemůžeš ze sebe dělat něco, co nejsi, nebo dělat věci, které dělat nechceš, nebo nedělat věci, které dělat chceš.
A tím nemyslím, že mu řekneš "kašlu na tebe, jedu si", ale že mu řekneš "nezlob se, já tu dovolenou u moře strašně moc potřebuju a tak jsem si jí koupila a pojedu, potřebuju vypnout a zrelaxovat bez dětí, v cizím prostředí, kde nebudu mít pocit, že musím uklízet a vařit a využívat času, kdy tam nejsou děti". A můžeš pak dodat věci jako že na výlety s ním jezdíš ráda a budeš jezdit POTOM, a že ti bude u moře chybět, a že kdyby se utrhnul na den dva, ať za tebou přijede atd...

Srovnej si v hlavě, proč tu dovolenou chceš a stůj si za tím. Nekoupila jsi jí jako naschvál jemu, nekoupila jsi jí za vaše společné peníze, co jste škudlili na trabanta, ani to není dovolená, o které leta sníte a leta o na ní šetříte a ty si pak jedeš sama.
Jedeš proto, že to potřebuješ, a že teď máš tu možnost, která pak zase několik měsíců nenastane.

Jestli ti to pomůže, sepiš si to - někdy pomůže napsat email / dopis - i kdybys ho neodeslala, tak ti pomůže naformulovat ty věci tak, aby to bylo "správně" a aby v tom nebyla žádná hysterie a scéna - prostě věcné vyjádření svého přání a vysvětlení důvodů. V začátcích manželství jsem manželovi takhle emailovala - on si to přečetl v práci, než přišel domů, tak měl čas si to taky rozmyslet a pak jsme byli schopní se o problému bavit bez toho, že by z toho byla nějaká scéna s obviňováním se navzájem atd...