No, hodně jsem musela přehodnotit spoustu věcí.
U učitělů - někteří moc fajn, lidští a snaha pomoci.
Někteří zaslepení a neuvědomující si, že jsou učitelé na škole s poruchou učení.

Jinak hroutím se - jezdím z práce po deváté večer a doma mě čekají pak 3 hodiny učení s klukem, bohužel ani já už všemu nerozumím, jsem ve stresu, volání učitelky mi do práce a vyloženě slovní útok. Online vyučování naprosto žádný, jen na stránkách školy vypsáno co vše máme udělat a úkoly.
No.. a přiznávám, spoustu věcí už si nepamatuji a výuka v mých letech byla jiná, takže kluk mi brečí, že tomu nerozumí a já také ne.

Přemýšlím, že od příštího roku ho dám do zvláštní školy - on sám pracovat prostě nebude a já s ním prostě základu absolvovat nebudu. Mám pocit selhání a při komunikaci s učitelkama se začínám cítit a připadat, jak odchovanec zvláštního útvaru.