Zdravím, jdu si postěžovat. Korona doba nám přinesla mnohé a to i možnosti ve změnách chování našich ratolestí. Děti máme doma (11, 8), manžel je celou dobu na HO. No a naše mladší dcera, jíž bude v červenci 8 má nového koníčka. Když se jí něco nelíbí nebo něco chce začne brečet a vyvádět. Nikoliv fňukání v koutě ale ono nanervylezoucí vzteklé vyvádění dítěte. Leze nám to na nervy všem, ale opakovaně se stává, že manžel to nevydrží a prostě jí vyhoví. Výsledek je ten, že ony scény máme KAŽDÝ DEN alespoň jednou.
Včera to vygradovalo. Ráno proběhla scéna ohledně oblékání ponožek. Chystala jsem se starší dcerou snídani, mladší se vedle v obýváku oblékala. Šprajcla se u ponožek a vyžadovala jejich nandání. Řekla jsem, že ne, že dělám něco jiného a musí si ponožky zvládnout nandat sama, že případně pak je pomůžu urovnat jestli jdou hůř. Dítě ječelo a po pár minutách přiskočil manžel a ponožky jí nandal. Optala jsem se ho proč to dělá, když vidí, že se to teď fakt stupňuje a že se mi to nelíbí, že si takhle vyřvává svoje požadavky. Starší dcera se přidala, že teď ségra opravdu bulí kvůli všemu. No širší diskuse z toho nebyla.
No a příležitost na sebe nenechala dlouho čekat a večer přišla další. Šlo se spát, dcera chtěla dokoukat pořad a mojí nabídku, že si mají teda dole dokoukat a pak přijít spát nechtěla. Já si chtěla jít lehnout. Dostala nápad, že to dokouká na mém mobilu v posteli. Řekla jsem ne. Dcera opět scénu. Po deseti minutách pláče jsem se teda vytočila a dceři ostře vynadala s tím, že jsem jí vyjmenovala asi tři její požadavky během dne, které jsem jí ráda splnila a dovolila, ale že prostě musí pochopit, že v životě nemůže mít všechno a že ne prostě znamená ne a její pláč na tom nic nezmění. Asi jsem totéž mohla říci více v klidu, no ale holt stalo se. No a můj úžasný manžel neměl jiný nápad než přikvačit se zapnutým svým mobilem a cpal ho dceři před obličej. Načež jsem se tedy neudržela a obořila se na něj, že jestli s tím mobilem hned nevypadne tak má se mnou teda fakt velký problém.
No a jádro pudla je, jak vysvětlit manželovi, že prostě nelze dítěti vyhovět kdykoliv si zabrečí.
Podotýkám, že nejsem žádný Herodes kladoucí na bedra svých dětí břímě veškeré samostatnosti, dle uvedených příkladů je snad jasné, že jde zpravidla o úplné prkotiny.