Dyspraxii máme v rodině, spočívá to v to, že třeba mozek dozrává daleko později v motorické oblasti, jaké já byl dřevo v tanečních (manželka si mne tam přesto vybrala, prý jsem jí okouzloval vyprávěním Vojny a míru).

Kotrmelec - problém. Šplh - velký problém, Brusle - nikdy, Lyžování - problém, Fotbal - jen jako sebevražedná hrouda v brance, Technické práce - nikdy pravý úhel, nic stejně zbroušeného, Dlouhé výlety - neměl jsem fyzičku, navíc mne bolelo často břicho, možná už znak Crohna... Cokoliv přenést někam - hrozba rozbití.

Kolem 25 let už to bylo lepší (taneční pro dospělé).

A dědí se to.