My ji máme (už druhou) a je to běs. Příští přijde větší i za cenu, že přijdeme o kus místa v kuchyni.

Měli jsme ji, dokud děti byly malé, bydleli jsme v 1+1, sranda byla, že děti spali v kuchyni s hlavičkami u vrčící lednice z roku cca 1965. Když se ale myčka otevřela, tak už se nedalo slézt z palandy, protože přesně byla vyklopená pod žebřík. Tehdy byla skvělá, protože se vařilo jednoduše, co manželka uvařila a jakej hrnek jim dala to používali.

Pak jsme se přestěhovali do 3+kk a zabudovali ji pod linku, kde tak zbyl kousek místa na krámy. Při výměně jsme to moc neřešili a koupili stejně širokou, akorát s udělátky na 3 polohy středního koše a se šuplíkem na příbory a nástroje nahoře. Jsme odborníky na ten TETRIS jak tam nacpat co možná nejvíc s mezírkama aby tam měla kudy protéci voda, takže tam nacpeme horkotěžko jednu myčku denně na nádobí. Jenže naši mladí dospělí si občas vaří sami, ofrňují se nad naším jídlem (někdy je proč), jindy vaří oni a to je daleko větší spotřeba nádobí. Taky v období předmyčkovém si člověk vzal hrnek, udělal si čaj a celý den ho z něj pil, možná ještě skleničku na vodu, minerálku apod. Dneska si člověk vybere z plného širokého fochu nejroztodivnějších hrnků, sklenic, ... na každej prd novou nebo novej talířek a když je myčka plná, tak šup s tím do dřezu...

Vejde se tam hrnec a o něj opřeš šikmo pánev, na okraje prkénka (plastová), sklenicový foch je velký, obvykle na něj strkáme naběračky, děcka mají zlozvyk nasypat nahoru příbory bez ladu a skladu, tam se hádám, že aspoň lžičky je třeba zastrkat (aby v nich nezůstala voda). dole se prostě musí talíře a talířky naskládat tak, aby se tam vešlo ještě něco dalšího, třeba džbán na pití. Různé historické sady mají různý sklon a hloubku, takže je to boj.

Velká myčka, jako máme v práci by umožnila mejt pravidelně 1x denně.