My jsme na začátku měli přístup k jídlu celkem rozdílný...pro manžela bylo jídlo hodně důležité, pro mě zase tolik ne, byla jsem ten typ, co si klidně namaže něco s něčím, protože se mi nechtělo nic většího vařit, ani mě to nebavilo...ale časem jsme se nějak vyladili, od začátku jsme ve vlastní domácnosti vařili oba, možná úplně na začátku manžel víc, než já, ale to bylo dané i tím, že já jsem se vracela později večer z práce a kdybych měla teprve pak já vařit, tak bychom jedli v deset večer...časem se to překlopilo tak, že mě docela začalo vaření bavit, rozdíl je, že já možná víc improvizuju a manžel se víc drží třeba osvědčených rodinných receptů, které jsme tak různě posbírali...a každý máme nějaké jídlo, které vaří jen ten jeden z nás a druhý ne, prostě ho jeden umíme líp, třeba u mých rodičů doma to bylo taky tak, táta taky dost vařil, ale některé věci dělal jen on a některé zase jen mamka...jinak koření používáme takové, které máme rádi oba, třeba koriandr jsme tedy v životě nepoužili, ale jinak spoustu bylinek a koření používáme...česnek naštěstí milujeme oba, stejně jako cibuli...to, co někdo z nás nemá rád, tak nepoužíváme, nebo si to ten dotyčný uvaří třeba když je doma sám... A nakonec jsme se dopracovali i k tomu, že oba v pohodě zvládneme uvařit nějaké jídlo typu "co dům dal" - prostě koukneme do lednice, co tam je, případně co zbylo od jiného jídla a vymyslíme z toho něco, plus to nějak sladíme s tím, co jí, nebo nejí dítě...teď jsme byli všichni spolu doma skoro 2 měsíce a vařili jsme hodně a rádi