Tak moje máma je celkem k dětem vstřícná, když je sama, ale když se hraje na sváteční rodinné jídlo, staří chlapi maj kecy.u babiček to byl vždycky teror. Nesměli jsme pít, dokud jsme všechno nesnědli. Protože pak bychom toho prý snědli málo. Jídlo bývalo dost slané a tučné a nemáš to čím zapít. Polévka se musela jíst tak horká, že to dítě nezvládá a pak zdržuje ostatní. Mluvit se nesmělo. Nebo alespoň ne děti. Dojídat se muselo, nehledě na šlachy a tuhé či tučné kusy. Oběd v 11:30? Celý ráno stres, aby se za nimi stihlo včas dojet.

Vůbec mi to nepřišlo, že se jako sejdeme a je nám fajn. Musíš v tichosti všechno co nejrychleji sežrat, a když na talíři něco zbyde, půlka rodiny má tisíc keců.

Když mi zjistili bezlepek, moje babička to nikdy nepřijala. Nikdy. Vždy si myslela, že jí to dělám naschvál.