Myslím, že není vůbec důležité, aby měli stejný vztah k jídlu, jen je potřeba, aby se těm rozdíly vzájemně neštvali. Jako dovedu si představit věci, co u druhýho jeden těžko zkousne.

My to máme s jídlem poměrně jiný, oba máme podstatnou skupinu potravin, který má ten druhej v kategorii "ani třímetrovou tyčí". Společně vaříme to, v čem se překrýváme, a individuální choutky realizujeme každý po vlastní ose. Čili když je muž pryč, já si udělám nivové hody, on si svůj oblíbený tatarák dá v restauraci. A berem to jako pozitivum. Nemůže se totiž stát, že by to, na co si v lednici brousíme zuby, snědl ten druhej. V podstatě se v lednicovém prostoru dělíme jen o máslo