Tak já jídlo řeším ráda, ať už jako obéza nebo dřív, když mi lezly kosti
Vaření mě baví, vařím od devíti let, mamku vaření hrozně štvalo, nevím jestli ideologicky
, že žena není otrokem dětí a domácnosti, jak hlásala, nebo ji fakt nebavilo, ale jí hodně a ráda. Táta vařil, druhý mamky manžel taky vařil.
Já si tím jídlem asi doplňuju něco z dětství, jídlo je pro mě emocionální záležitost, nikdy jsem nejedla na hlad, až teď, kvůli hypoglykemii.
Mamka mi teď najednou vyváří a nosí jídlo, když už to nepotřebuju
.