Len, u mě se jednalo o nejlepší kamarádku důchodkyni - občas jsem ji tady zmiňovala. Šlo to strašně rychle. Když ji její děti odvážely do nemocnice, myslela jsem si, že to bude jako vloni - dají ji tam dokupy a přijde domů... a ono ne - dnes měla pohřeb Vyčítám si, že jsem ji neobjala a neřekla jí, že ji mám ráda... s ohledem na její děti, které jí balily tašku do nemocnice jsem na ni jen houkla ať jí tam dají dokupy a až se vrátí, tak že to oslavíme. Notovala jsem si s jejími dětmi, že je hloupá, že nechce za doktory... Jsem blbá :-( Kamarádka zemřela ve stejný den (datumově) jen o pár let později než můj táta. S tím jsem se taky nerozloučila a ještě jsem mu vyčinila večer před smrtí, že pořád dělí majetky a že už s tím má dát pokoj... místo abych mu řekla, jak moc pro mě celý život znamená, a jak ho mám ráda - cítil, že odchází