Já si myslím, že to velmi dramatizujete a pojímáte příliš filosoficky.

Kdybych po letech, kdy s obráceným žaludkem čistím sousedčiny kocoury došlo k tomu, že mi sousedka odmítne napč. převzít balíček z pošty, nebudu rozjímat o toku přátelství, ale řeknu si, že příště nazdar.

Jednou jsem zachránila psa z rušného kruháče ve městě, vyšlo najevo, že patří ženě, která je zaměstnaná ve fotolabu ve stejném baráku, kde dělám, náhoda. Příští týden jsem potřebovala tisk jednoho fota a bylo to "na etapy", s obstrukcema a v konečném důsledku delší a dražší než kdybych připarkovala jinde ve městě. Ne, že by mě to zatvrdilo proti lidem, ale už tam nelezu ani pro papírenské potřeby.

Dlouhá léta jsem byla vrbou a a domácí kavárnou pro jednu kolegyni z Blovic, jednou se mi povedlo, že jsem v té prdelce měla nějaký problém s autem a malé děti tehdy s sebou a nepustila nás do baráku ani si umýt ruce, že prej nemá uklizeno. Kdo byl někdy v Blovicích, tak pochopí mé "nejapné" očekávání.

Neříkám, že dělám dobré skutky s vědomím, že mám někde kredit na jejich výběr, ale čas od času mě fakt překvapí, jak jsou lidi sami pro sebe bez ohledu na to, co proběhlo dříve.