Monty, jo, tos hezky vystihla, soft-forma otroctví.

Dovolávání se vděku za předtím poskytnutou pomoc pro mě už v dětství dokonale shrnul Vinnetou, všechny filosofické a náboženské knížky už to později pouze rozvíjely :)

„Jde tedy o něco nečestného a opovrženíhodného?“

„Podle názoru rudých mužů ano.“

„Prozraď mi to.“

„Musel by ses dovolávat naší vděčnosti.“

„Ach! Toho ovšem není žádný pravý muž schopen!“

„Jistě,“ potvrdil Vinnetou. „Vděčíme ti za své životy. Kdyby ses toho chtěl dovolávat, donutil bys Inču-čunu a Vinnetoua, aby tvé přáni vzali za své. Slušelo by se, aby se postarali o jeho prosazení.“

„Jakým způsobem?“

„Museli bychom svolat novou poradu, obhajovat tvoje přání a upozorňovat na tvoje zásluhy. Bojovníci by se podvolili, aby dokázali svůj vděk. Zároveň by ale všechno, co jsi pro nás vykonal, najednou ztratilo na ceně. Jako by se to nebylo vůbec stalo. Stojí ti ten Rattler za takovou oběť?“

„Rozhodně ne!“