ToAr, dostalo se ti poměrně dost rad, jak s tím naložit.

Úplně běžně lidsky - já jsem třeba člověk, který pomůže rád...ne že bych za to čekala protislužbu jakoby "vědomě", ale nevědomky člověk čeká aspoň slušné chování a i to, kdyby náhodou někdy sám potřeboval, že se mu ta snaha tam nějak trošku vrátí.
Ta "investovaná" energie.
Prostě - taky se občas stane, že mě některé jednání druhého překvapí, a někdy i rozhodí.

Jo, existují lidi, které nezamrzí, když jsou odmítnuti (a přijdou si tím trošku využití a zneužití), ale zas jich moc není, to bych tomu zas tam nefandila.
Minimálně od NĚKTERÝCH lidí to zamrzí dost, od některých to člověk tak nějak i očekává, takže se jen pousměje a nerozhodí ho to, jen už příště si další "pomoc" rozmyslí.

Jo, mělo by nám to být z principu jedno, když nás ten, komu jsme dřív pomohli, odmítne...tak by to mělo být správně, ale bývá to jinak...a je to lidský.
Člověk si pak rád někde posteskne