Jo, myslím, že "zlatý český ručičky" pořád platí. V tomto ohledu jsem hrdá, že jsem Češka (Moravanka teda). Nejvíc mě poučil delší pobyt v cizí zemi - Angličanky se scházely jen spolu, aby si mohly stěžovat, jak jejich děti mezi cizinci ztrácejí ten správný přízvuk, Češky se tak nějak vmísily do davu a bez problémů se adaptovaly. Bylo to fajn, hodně jsme pekly (chleba, koláče), vyráběly si kefír, tvaroh (na ty koláče), učily se dělat sushi od Japonky, žitné krekry od Finů...