Kat, burn-out ti nastartuje tu nerovnováhu. Je to pokaždé jinak i ty mechanismy jsou různé. U mne poprvé to byla dlouhodobá frustrace, vyčerpání z dětí, velké zklamání z manželství, výbuch vzteku na manžela, psychické zhroucení a pak nastaly deprese včetně touhy zemřít. Podruhé jsem se fakt přepracovala, tělo se bránilo jakékoli činnosti, protože už jsem měla předchozí zkušenosti, tak jsem snažila zuby nehty si ulevovat, abych to zvládla bez toho zhroucení, ale stejně tělo se nedalo a upadlo do letargie, ztráta zájmu a radosti, co mne bavilo dřív mne teď otravovalo, neschopnost soustředění, naštěstí v práci zrovna nastalo uvolnění a dalo se to šudlat samospádem, pracovala jsem prostě z postele.....trvalo to několik měsíců a už je to naštěstí lepší, ty pocity jsou hrozný, když máš pocit, že tě unavuje i dýchat a ty se musíš postarat o děti a všechno okolo atd...pro okolí člověk se snažil hrát, že to není tak a zlý (a taky v to doufal), přitom kolem sebe cítíš auru neskutečna a nejsi schopna opravdově prožít radost z dětí nebo z přírody nebo čehokoli...nutila jsem se chodit do divadla a na koncerty, ale nedokázala jsem si to užít.