No, teď zrovna rediguji knihu od jednoho profláklého amerického psychologa, a přestože je v ní mnoho věcí řekněme diskutabilních, v jedné má podle mého názoru velkou pravdu – frustrace a stres většinou pramení z nenaplněného očekávání. Člověk si prostě v hlavě nastaví předem program, podle kterého by mu Maruška měla být vděčná za službu a automaticky mu ji oplatit a pak se rozčiluje, když není. A není to samozřejmě jen otázka protislužby, dá se to vztáhnout prakticky na cokoli. Jedu na výlet, očekávám sluníčko, jsem nasraný, když prší. V podstatě Cimrmanovo „prvek očekávání je vystřídán prvkem zklamání“.