Buchli, nic ve zlém, ale mám dojem, že rodiče pracující oba ve školství asi nemohou uvěřit, že jsou domácnosti fungující skutečně tak, že o většině všedního života dětí ví něco jen ten rodič, co je s nimi přes (všední) den (kromě školy).

Manžel jezdil z práce mezi sedmou až desátou, fakt neměl možnost napřímo znát kamarády prvostupňových dětí, natož jejich rodiče.
To byla moje kompetence, pracovala jsem na zkrácený 6tihodinový úvazek.

A to se manžel dětem věnoval vždy nadstandardně. Pokud to ve všední den stihl, uspával s kytarou a/či vlastními pohádkami, o víkendech vždy. Já na to nebyla. O víkendech přes den, pokud jsem s dětmi nekroužila po závodech a seminářích, byl s nimi každou minutu, ovšem pochopitelně bez jejich kamarádů (o rodičích kamarádů ani nehovoře).

Návštěvy u starších dětí (druhý stupeň a dál) jsem již nebyla schopna monitorovat ani já - plný úvazek v kombinaci s neochotou poskytovat jim servis (návštěvu dětí si hostí ony).

Některé kamarády dětí znám dobře a hodně jsem je vozila po závodech, jsou i mými kamarády, ale manžel je opravdu znal jen z vyprávění - prostě se s nimi nevídal, a těžko si mohl pamatovat jejich příjmení (potažmo kdo jsou jejich rodiče).