Ve 20 bych mu pomohla, v 50 ne. Už jsem příliš stará na péči (ve smylu o které se tady píše) o chlapa. Mám děti, sebe, původní rodinu na zachraňování.

K tématu "zachraňování":
Svého manžela jsem "udělala". Jelítko, "buchtička" jak o něm vyprávěla tchýně (s hrdostí, což nechápu, já o svém synovi naopak s hrdostí říkám "není žádná buchtička") a teď je king a velkej šéf. Zpětně nechápu, že jsem to podstoupila.
Kdyby někdy mi do života ještě někdo vstoupil, budu chtít hotovýho chlapa, ne nedopečenou buchtičku, ale takových je na trhu málo, to radši budu sama (ale chápu i ty, které mají jiné preference).