Zdá se mi, že je v tvé práci spousta objektivních plusů a jedno malé bezvýznamné subjektivní minus. Pokud někdo dělá delší dobu na stejném místě stejnou práci, začne mít pocit, že ho práce nenaplňuje, že je málo zábavná a kreativní, že je nenaplněn a nedoceněn. A s tím se dá pracovat a zapracovat. Ale subjektivně, tudíž na sobě. Najít si něco naplňujícího a tvůrčího. Vnést invenci a inovaci. V práci, anebo, pozóóór, mimo práci.
Přirovnala bych to k partnerskému vztahu. Po delší době ve stejném si člověk připadá taky nedoceněn, neoceněn, neadorován, zdá se mu to málo tvůrčí, bez nadstaveb. Může ho to i momentálně slušně mlít. A taky nebude hledat stále nové, neokoukané a zábavné. Teda někdo jo, ale to asi není to pravé ořechové.
Jsem taky poměrně dlouho na stejném místě se stejnou pracovní činností. Štvalo mě tam už kdeco - nedoceněnnost, rutina, kolegové, šéf, předpisy, lidi, papíry, cesty, pracovní náplň, plat, kvalifikace ... Všechny tvé pocity mnou s různou intenzitou též proběhly, ale vždycky se vzpamatuju, dohlédnu rozumem na všechny ty plusy a jdu zase pěkně do práce.