povedlo se, a musím říct, že to bylo od začátku v plánu přebrat toho co nejmíň od rodičů z obou stran,
taky jsme vždycky byli ti divní, kteří neumí vychovávat děti,
starším klukům je skoro 20 a 17 a zvládli toho už opravdu hodně, ti už jsou dospělí a výchovu už máme za sebou, už dávno

jsme rádi, že jsme si nenechali do ničeho mluvit, přestože bydlíme v jednom domě s mými rodiči, nebylo snadný si to prosadit, občas za cenu hádky

u nejmladšího rodiče z obou stran jenom přihlíželi, vůbec nevěděli, jak na něho, a viděli, že je to sice těžký, ale zvládáme to
myslím, že kdyby na něho někdo chtěl zkusit autoritativní způsob, seknul by se, zatím je na začátku puberty snad nejlepší doba, co s ním kdy byla

u nás to byly nesmyslný zákazy, jako třeba zákazu ti kamarádit se s X, protože chodíš pouze domů
zákaz v 19 jet o prázdninách na tři týdny od stan nebo na chatu, týden stačí
zákaz přijít později než v 8 večer, bráchovi bylo skoro 18 a byl s kamarádem, ujel jim autobus, to bylo řevu...

a tak jsme kluky nechali jezdit na tábory a akce podle jejich zájmu, nechali jsme je mít zodpovědnost za sebe už dávno před 15. narozeninami, v necelých 17 jsme pustili na rok do Mexika

už se nikdo ani nediví, jsme divní, ale kluci jsou úspěšní