Ivka (dva kluci), ale čtou, jen tu nesedí 24h denně. Fakt řeším i jiný věci. Jo ráda bych tu jen plkala. Bohužel to nejde.

A kdoví co bude za rok.

Jo mě to teda vyhovuje, za rok mi maturuje dítě od hlavy k patě plné DYS.
Aspoń se nemusíme tolik stresit.

Bojujeme s tím pořád, on by potřeboval,aby mu někdo ty testy někdo četl. A on odpovídal ústně to by měl za 1. Jenže to prostě nejde. Školy jsou nastavené zkoušet hlavně písemně. Buhužel. Letošní angličtinářka třeba se zkusila řídit tím papírem z PPP a syna pak chválila, že to všechno ví, proč to nepíše. No nestíhá to.

Ale co zase vidím doma, když písemně a doma klid, ty známky jsou luxusní i z těch testů. Ale je v místnosti sám.
Jako to se mu poštěstilo u přijimaček, sám v místnosti psal matiku i češtinu a fakt se mu to povedlo skvěle.

Ale ten čas navíc mu pomůže.

A co mám psát. Prostě jsem na to narazila a před lety se psalo, že se to bude muset změnit a je to pořád stejné. Což mi až tak nevadí.

Kluci zrovna v lednu objevili ve sklepě moje sešity k maturitě z češtiny s otázkama vypracovanýma. První jejich bylo: " mami chodila jsi na nějaký elitní gympl a zatajila jsi nám to? Tvrdíš nám , že máš dvě Sš a v češtině po Vás chtěli tolik věcí." (začetli se do toho, projeli to a oba se shodli v tom, že půlku si ani neříkali. Takže tolik je pro mě výstup ze školství po 28letech. To mi stačilo a iluze si nedělám.
Pak s tím šli za manželem, ten jim potvrdil, že otázky z češtiny měl stejné nebo podobné.
Usoudili zlatých 20knih k maturitě nyní.

A pak mladší, no jo pak táta nemá být tak chytrý, když jste se toho tolik učili i na prumkách.

Jo neumím rozbory vět. Neuměla jsem je ani ve škole, nejde mi to. Nechápu to a naštěstí jsem to už nikdy nepotřebovala. Nevím k čemu by mi to bylo a mělo být.

Co je pro mě důležitější, že ráda čtu, tu knížku týdně dám. Někdy je to hodnotné dílo, někdy oddychovka, ale to je mi taky jedno. Hlavně, když se mi to dobře čte.

Jedno dítko mi čte rádo,ale co studuje VŠ, čte mnohem méně.

Mladší nečte rádo, nějak se mi u něj nedaří prolomit to,že se to i s tou DYS dá. Pořád ideálně potřebuje knihu zrovna i do uší, nebo ji holt musí přečíst, přijít si o ní pokecat. Pořádně ji s ním rozebereme. A čte ji znovu. Jo a pak třeba příjde na to, že je super.
Roky se se mnou chodí radit co má číst,údajně mu vždycky dobře poradím.(To si nemyslím zase já.) A chodí za mnou protože jak tvrdí jsem četla snad úplně všechno. Moje čtenářské deníky si opatruje jako oko v hlavě. A to i ty v azbuce. :-D už i ty se hodili staršímu kdysi. Manžel mu to přečetl a přeložil co se tam píše.