Jen volně povídací téma: Situace - dávám dítěti do pokojíčku nově pořízený odpadkový koš a přidávám v druhé ruce sáček do něj. Dítě stojí opodál a dává si sáček do koše a zjišťuje, že sáček nahoře příliš úzký tj. pro daný koš nevhodný. Sáček zmuchlá a jde pár kroků ke koši v kuchyni a chystá se sáček vychodit. Přitom se na mně podívá a říká: NE MAMI NE, tobě je líto toho sáčku..a hlasitý smích....a já se slyším, jak říkám, ať dá sáček do takového boxu na igelitové tašky a další sáčky, že to je škoda ho jen tak vyhodit a co by na to řekla Gréta. Ale vedlo mně to k zamyšlení, že možná to přeháním. Třeba dnes ráno jsem chtěla vyhodit prázdnou láhev od šťávy, ale koukám, že na dně ještě malinko zbylo. Doplnila jsem přímo v lahvi vodu a nalila pak dítěti do láhve do školy, měla jsem pocit, že tím se ta láhev do šťávy vypláchla a zároveň se vše zužitkovalo. Netrpíme žádnou nouzí, můžeme si dovolit kupovat šťávy dle chuti (i když vždy čekám na to, až je z 59 zlevní na 39, což jednou za za měsíc vždy v našem obchodě nastane ) tak nevím, kde se to ve mně bere a jestli to už opravdu není v dnešní době k smíchu. Jo a také se nám doma hromadí malé pastelky tj. velké, co se z nich časem staly malé, ale ještě v pohodě se s nimi dá kreslit, mají tak 40% původní délky a pak už je nikdo nechce. Já bych s nimi kreslila, ale děti nechtějí.