No, já jsem chodila od malička do jeslí, pak do školky, byla jsem obklopena dětmi, lidmi a zvířaty - živými i vycpanými (máma dělala v muzeu), byla jsem pořád venku s dětmi, chodila jsem do rodin a na návštěvy, hodně jsem si hrála i sama a s dětmi na ulici, doma mě nechávali samotnou už asi od 4-5 let, chodila jsem sama přes město, do přírody, jezdila s babičkou na zájezdy s důchodci... Mazlila mě spíš babička a cizí lidé (což jsem nesnášela), ale v mamce jsem cítila oporu, jistotu a bezpečí. Láska byla všude kolem mě prostě. Asi jsem měla ve vzorci ten trochu "studený čumák". Dnes se pořád chválí, mazlí a vyznává láska, až mi to přijde takové povrchní klišé. Ale třeba mámy sestra (má teta)svým dětem od mala říkala miláčku, lásko a tak. Já jsem teda převzala ten vzorec, že moc nedám na řeči a velkolepá gesta, ale spíš na strohou opravdovost. Takže pro mě byl vzorec mých rodičů v pořádku. Hodně svobody, hodně jistoty a hodně života.