No, nejsem taková třída jako třeba tchyně, která rozbrečí sama sebe kvůli tomu, že se neshodne se synem na nějaké politické otázce a brečí, že je na ni zlý a nemá ji rád a on brečí, že je na něj vlastní máma taková kvůli takové kravině. Celkově se taky dojmu spíš u filmů nebo u knihy a neoplakávám jako kolegyně, že s mými výsledky se na Floridě prsí šéfová a ne já.
... ale nedávno na veterině, když jsem věděla, že domů půjdu sama s prázdnou přepravkou, jsem řvala jak želva, kvůli takovému třicetigramovému drobku života... naštěstí jsou veterináři na to zvyklí...