Mám ke knihám velmi spotřební vztah, je to prostě potištěný papír. Dlouho mi trvalo odprostit se od naivní myšlenky, že každá kniha představuje nějakou moudrost. Opak je pravdou. Děti jsme před vyletěním z hnízda vybavili čtečkami, je to do dnešního světa praktičtější. U nás doma byla vždy velká knihovna, hodně klasika, četla jsem z toho minimum, většinu jsem vyhodila.
Zrovna před pár dny jsem z toho zachovaného minima vytáhla Bylo nás pět, protože náctiletý synátor si teď oblíbil válečnou literaturu. Už jsem pochopila, proč jsem to nikdy nepřečetla, to se prostě nedá, ani mu to nebudu nabízet. Tímto bych navázala na téma o výuce českého jazyka, ta setrvačnost ve výuce předpotopních autorů taky nikomu nic nepřinese.

Jinak momentálně čtu tak, že většinu stahuju do čtečky, když něco občas koupím, nechám pak někde ležet nebo daruji. V synově škole mají pěkně vybavenou knihovnu, tam si občas něco půjčím, ikdyž anglicky čtu pořád hodně pomalu.