Já jsem smutná z podstaty. Dle jakéhosi psychorozboru jsem 100% melancholik, takže se s tím celý život učím žít. Smutná jsem velmi často a někdy si to i užívám. Můj smutek je často smutek bez příčiny, jen tak. Někdy má spoustu různých důvodů i nedůvodů. Se smutkem se stále učím zacházet.Takže mám proti němu hodně prostředků a zbraní: jdu do přírody, projedu se autem, pomazlím se se zvířetem nebo člověkem, popovídám si s někým, nechám se pochovat od svého muže, pustím si nějakou romantiku, pustím si nějakou pořádnou muziku - Linkin Park, Depeche Mode atd.atd., dlouze se sprchuju, jdu si zaplavat, dám si trochu víne, dám si něco dobrého, něco hezkého si koupím, prostě se trošku porozmazlím. Někdy si ten smutek hezky užiju a prožiju, pořádně se polituju, i ta slza skane.. A pak zase jdu životem zvesela.