Ve své domácnosti jsme už dávno pochopili, že veřejná knihovna je jediná možnost, jak nebýt zavaleni knihami. I tak jich doma máme stále dost.

U našich doma mamka neměla na čtení čas, občas časopis typu Zahrádkář, jen taťka a to tak, že hodně. Hlavně různé německé knížky psané švabachem. V jejich vesnici jim věnoval celou školní knihovnu učitel, kterého odsunuli do Německa.
Nevím, co s touhle knihovnou budeme dělat, až jednou taťka nebude. Číst to umím, ale až tak mě to nezajímá a ani na to nemáme prostor.