Povídky beru spíš jako odpočinkové, jinak mám raději, když je tlustá kniha a prožívám s postavou, kolikrát je mi líto, když se blížím ke konci, že už se rozloučíme, že mi skončí to ponoření se do jiného světa.

Ale nejlepší povídka ze všech je Růže pro Algernon, ta mě ..vykolejila na dlouho, vlastně nafurt. Později jsem četla i knihu. Tehdy jsem ani netušila, že mi osud nadělí Rišku a s ním se mi tahle věc vrací v myšlenkách docela často.