Kat, ano tohle u nás proběhlo:

Za sebe - nečekat, že s tím hned praští a okamžitě půjde od toho. Dohodnout předem nějaký rámec. Pokud bude hnusnej a drzej, tak v mezní situaci PC nebude. Žádný dlouhý kecy okolo - stručně a v klidu si to s ním vykomunikujte. Zase ale nebuzerujte kvůli 10 minutám.

Právě někdy kolem těch dvanácti třinácti let - promluva s dítětem o tom, ať si uvědomí, že se po hodinách na počítači chová opravdu otřesně - a že ač takové není, a my víme, že není žádný spratek, tak ten počítač ho takhle vycuká. Nebylo to na první dobrou, ale dítě nakonec pochopilo, že mu počítač mění náladu / smýšlení / atd...

A jinak místo nějakých tvrdých detoxů se nám fakt osvědčily ty hrací a nehrací dny. Jak sem někdo dával těch sedm proseb, tak přesně z toho důvodu - oni jsou rádi, když najednou mají den, kdy se můžou projít venku a čumět do stromů a vytáhnout koloběžku a jet za kámošema a tak... a pak ve hrací dny "neprudíme kvůli deseti minutám" - a přitom si myslím, že se nerozjela závislost.

Jinak i s puberťákama u nás je pravidlo, že v jedenáct jsou všichni zalezlí ve svém pokoji, nikdo necourá, nesvítí atd. A hrací počítač se vypíná v půl osmé (večeře). Telefony už, samozřejmě, v tomhle věku neohlídám (a ani nehodlám). Ale děti nemají sociální sítě, mají kámoše na discordu a hangouts a tak - ale to je pořád nějaká lidská komunikace, ne jen "trolové se sekerama"...