Kroniko, jsi líná realistka a tak to má v 51 letech být. Já jsem studovala kolem svých 40 a byl to neskutečněj opruz. I když mé závratné studijní úspěchy závratně pozvedaly mé sebevědomí, nesnášela jsem každou minutu strávenou ve škole. A že škola, učitelé i spolužáci byli velmi fajn, spolužačky mladice jsem strčila do kapsy, obor mi přinášel mnohé a bavil mě.
Od padesáti mám jediný závazek. A to být zhýralá a užívat si zbytku života. Určitě ne se ve volném čase učit na zkoušky, nervovat se, psát seminárky, číst knihy,co mě nebaví, vstávat brzy, když nemusím, zapadat do dalšího kolektivu a sedět kolik let ve škole, místo abych si užívala zaslouženého volna a svobody požehnaného věku.
Zajímám se o spoustu věcí, občas se i něco nového naučím. V práci se vzdělávám ráda, ale nijak mě to neomezuje a nenervuje. Jen trošku posunuje a tak to má být.
Takže za mě se na studování vykašli, pokud ho vyloženě nepotřebuješ a nemáš nějaké studovací pnutí. Taky se vykašli na to, aby ti někdo v padesáti kecal do života, ač je to tvá pokrevní sestra - ty jsou nejhorší.
Hodně štěstí, svobody a svobodymyslnosti po tvé padesátce ti přeju A všem ostatním taky, aby vám to nebylo líto.