Francouzštinu. Jednoznačně.
Pokládám ji za jednodušší (na rozdíl od němčiny nemá skloňování), lidi, kteří nemluví, se bojí výslovnosti – ale je zcela jasná a jednoznačná.


Zkušenosti mých dětí, aktuálně v primě, němčinu se učí od začátku tohoto školního roku, francouzštinu 3 měsíce:

Němčina je těžší, ani po 10 měsících studia a mnohem větším počtu hodin výuky nemají pocit, že rozumějí tak dobře jako francouzsky po 3 měsících.

Francouzština je hezčí, je jednodušší napodobit výslovnost (v němčině má hodně lidí pocit, že stačí to vyslovovat po česku).

Francouzština má hodně slov, která jsou logicky odvoditelná přes cizí slova v češtině.

Učitelé jazyka (myslím Čechy) jsou ovlivněni kulturou jazyka, který učí, takže francouzštináři jsou obvykle sympatičtější než němčináři. (Z toho taky, myslím, do značné míry plyne všeobecná oblíbenost španělštiny.)

Víc se jim líbí francouzská kultura.

Lidí, kteří mluví francouzsky, je v naší zemi mnohem míň než německy mluvících – takže výhoda na pracovním trhu (pokud teda člověk nechce za každou cenu pracovat pro Němce).

Raději by strávily rok rok studiem ve Francii než v Německu.


Poznámka matky:
Rozhodovala bych se i podle toho, jak dlouho se dítě bude jazyk učit (v případě ZŠ je to vlastně celkem fuk, na střední pak bude začínat znovu a třeba tam ten jazyk ani nebude), a jak kvalitní jsou učitelé (u mládežnic na škole je nejlepší jazykářka ta konkrétní němčinářka, kterou mají a výsledky má v i v rámci kraje výborné – soudě podle soutěží a výsledků maturit).