Hele, já 100% souhlasím s neznámkovat, resp. aktivním dětem nasázet 1, pasivním 2.

Při vší úctě k Divé Báře, které rozumím, že to myslí dobře, nemám pocit, že je čas děti "vychovávat" paními učitelkami.

Hele - já mám jen 1 dítě, prvostupňové, chytré, jako rodina klademe na vzdělání velký důraz, PC i net máme naprosto v cajku v dostatečném množství i kapacitě, já i muž jsme VŠ, tchýně (v důchodu) je bývalá učitelka, já byla na HO - čili dalo by se říct, že podmínky pro vzdělání doma v podstatě ideální.

PŘESTO VŠECHNO TO BYLO TAK ŠÍLENÉ, ten záhul byl naprosto hnusnej, celá ta doba byla tak odporná. Všechno se řešilo za pochodu, já se z toho hroutím doteď, i když je dítě ve škole a já zpět v práci. My teda máme furt slovní hodnocení, ale kdyby si úča dovolila dítě ještě i na vysvědčení zkritizovat, tak bych si servítky nebrala.

Jednou - někdy na začátku si ona dovolila napsat, že máme na její maily reagovat, že to nejsou prázdniny a že je třeba, aby se děti během té doby i něco naučili a to jsem se musela tedy ihned extrémně vymezit... Ona nemá žádné právo komentovat, jestli já jí odpovím na mail nebo ne a kdy. Já jsem musela kromě své práce dělat i její, muž byl za hranicema, denně jsem řešila navíc komunikaci s velvyslanectvím, ministerstvama vnitra, sledovala zpravodajství, jak se co vyvíjí, zaměstnanci různě doma, 1000x víc práce než obvykle, full úvazek můj, kus práce za zaměstnance, navíc učitelka, kuchařka, zabavovačka vlastního dítěte a blábláblá... Ne každej prožil koronáč jako krásné mimořádné volno, 100% placenou domácí dovolenou, kterou v psychické pohodě pociťoval jako dobu, kdy se může nad míru obvyklou věnovat svému dítěti a svému muži, vycídit si (za placenou mzdu od svého zaměstnavatele) celou domácnost atd. A nevím, proč bych měla být povinna toto ve škole vysvětlovat, aby velkoryse k mému dítěti přistupovali s nějakými ohledy... Nebo aby se dítě muselo pak obhajovat při pohovoru s učitelkou.

Už jenom ten přístup - tam, kde bych viděla, že podmínky dítě doma nemělo, tak budu na něj hodnější, tam, kde (si jako paní učitelka myslím) prostě mohli a kašlali na to,tak to zohledním snížením známky - je prostě vadný. Já nevidím důvod, když nechci, proč bych měla učitelce zdůvodňovat - jak to tu píšou i jiný holky - kolik mají dětí, jak to měli v práci, kolik mají notebooků, jaké ony mají vzdělání a jestli jsou tedy schopny dětem pomoct nebo ne.. - aby moje dítě nebylo trestáno, protože si paní učitelka usmyslí, že úkoly posílalo pozdě, na on-line výuku moc nechodilo, v testu psaném ve škole pak pohořelo atd.

tedy - výsledek je, že ačkoli jsme my měli fakt zdánlivě téměř ideální podmínky pro domácí vzdělávání a fakt jsem se na dítě na ty 2,5 měsíce nevykašlala, tak dítě z pololetky z češtiny, kterou psali teď už ve škole, mělo snad 12 bodů z 34 možných, a to fakt to dítě není hloupý... Kdyby bylo ve známkovací škole, dostalo třeba 4 z písemky a pak 3 třeba na vysvědčení z češtiny, tak bych byla tak vzteklá a klidně bych se také potkala se školou i u soudu nebo kdekoli jinde. Naštěstí si to u nás ve škole nikdo nedovolí.

Proto prosím, milé paní učitelky, vyserte se na nějaké pokusy o "výchovu" tímto způsobem, fakt to, co jsme prožili není normální. Nezpochybňuju, že některé děti se na školu vyflákly víc, než bylo nutné, a co... Vo co jako go? Já jsem taky kladla větší důraz na to, aby dítě bylo šťastné a pokud možno nezasažené starostma (když já jsem byla vnitřně na nervy, na zhroucení...), čili ať je radši venku s dětma nebo jsme někde na výletě, než přidávat stresu ještě tím, abychom 100% udělali celý týdenní plán, všechno nastudovali, procvičili atd.

On-line výuku měli denně, ale vždycky min. 20 minut z té hodiny se řešilo, kdo není připojenej, že se ještě na ně počká, pak komu to padá, kdo nemá zapnutý mikrofon, kdo se seká, ať se zkusí znovu odpojit a znovu připojit...